Alexander Salák /58/ z Hradce Králové je bezdomovec, filozof, snílek, zakladatel hokejbalového klubu, bývalý hokejbalový trenér a možná i budoucí politik. V krajských volbách se objevil na 23. místě kandidátky složené z Pirátů, Strany zelených + Změny pro Královéhradecký kraj. Jako nezávislý byl nasazen za Piráty a místo povolání bylo u jeho jména na volebním lístku uvedeno „filozof bez domova“. Do zastupitelstva se sice neposadí, ale jeho úspěch byl nevídaný. Dostal 511 preferenčních hlasů a vyskočil tak rázem ve výsledkovém žebříčku na 4. místo. Protože tahle koalice získala dva mandáty, stal se tím pádem Alex druhým náhradníkem. On sám tvrdí, že se nachází ve stádiu, které označuje za životní „nakopnutí“. Hodlá se vydat na politickou dráhu a věří, že by se za rok mohl stát poslancem. Má na to? Je vůbec možné, aby člověk z ulice zasedl v poslanecké sněmovně a spolurozhodoval o zákonech?
Proč ALEX ? Alexův příběh už znáte. Tady na Příbězích jsme s ním mluvili už loni. Tehdy se nacházel ve fázi absolutního životního zmaru. Po několika letech života na ulici se stal tápajícím rozervancem, který je ve svém světě tak nějak zvláštně spokojeně nespokojený. To, co ho drželo nad vodou, byly knihy, četba a diskuze o filosofii. Právě tahle životní láska ho dovedla až na krajskou kandidátku. Když jsem jeho tvář objevila na fotce v rámci předvolební kampaně, byla jsem lehce v šoku. Napadala mě spousta otázek a potřebovala jsem na ně znát odpovědi. Tenhle rozhovor vznikl po uzavření volebních místností, po sčítání hlasů. Seděli jsme spolu v autě vedle volebního štábu, kde se zrovna slavilo a Alex mě překvapoval u něj nezvyklou mírou sebejistoty. Mám trochu dojem, že napsání Alexova jména na kandidátku byl do jisté míry experiment, jehož výsledky překvapily i samotné autory oné myšlenky. Pocity z toho mám smíšené. Pořád si totiž možná trochu naivně myslím, že ten, kdo míří do politiky, by měl znát význam slova zodpovědnost. Ale na druhou stranu, kladu si otázku, co je horší? Tápající bezdomovec, který to myslí čistě a bezelstně, nebo zkušený politik, který si chce jen nahrabat do vlastní kapsy? Alexe mám ráda. Přeji mu jen to dobré, ale vzhledem k aktuálnímu dění jsem měla potřebu k němu být více nelítostná a vnést mu do jeho snílkovství trochu reality. Proto je tenhle rozhovor místy možná trochu víc konfrontační, než tu bývá zvykem. Pokud to ale opravdu myslí vážně a právě politika by měla být nástrojem, díky kterému si srovná život, tak nezbývá, než tak nějak všeobecně držet pěsti.
Co se změnilo ve tvém životě od našeho prvního povídání?
Bydlím na ubytovně. To je to nejpodstatnější. Cítím se líp, zdravotně to sice lepší není, ale aspoň se to nejhorší. Díky tý ubytovně mám větší pocit klidu a zázemí. Mám teď půjčených 25 knížek, to mi dělá největší radost. Jo a píšu scénáře k filmům. Mám jich rozepsaných asi 12. Jeden z nich se jmenuje Válka myšlenek. Ten bych chtěl mít o tobě. Teda ne o tobě, ale vlastně jo, třeba i o tobě. A pak mám jeden o bezdomovcích, co odletí raketou na měsíc.
To píšeš v knihovně?
Jo jo, v knihovně na počítači. Teda spíš psal jsem. Já jsem to měl všechno na flashce, kterou mi ukradli i s celým batohem a dokladama. Tak budu muset začít znova.
Když jsi na ubytovně, bereš to tak, že máš domov?
Nevím. Pro někoho to tak může bejt, pro někoho ne.
A ty sám pro sebe jsi bezdomovec, nebo ne?
Jo, já se cítím jako bezdomovec. Tam není nic mýho. Není to věčný. Mám tam jen postel. Záchody jsou na chodbě. Platím tam čtyři tisíce, který hradím z příspěvku na bydlení.
Jak jsi prožil dnešní volební den?
Dobře. Byl jsem volit a něco jsem povídal jedný novinářce. Nebylo to ale dobrý. U urny mě fotila. Z Blesku byla. Já jsem pózoval, ale asi jsem to přehnal, vypadal jsem jako kašpárek.
Koho jsi volil?
Alex mlčí.
Sebe?
Volil jsem nás, no. Ještě jsem zakroužkoval Bulíčka. Stejně ale nakonec skončil za mnou.
Proč jsi kroužkoval sám sebe?
Protože by mi připadlo pokrytecký, kdybych to neudělal. Už v tejdnu jsem si říkal, že to je těžký, dát hlas sám sobě. U těch kandidátů by to vlastně ani nemělo logiku, kdyby volili jinak. Buď do politiky jdu, že tam něco chci změnit, a tím pádem si věřím a volím se, nebo si nejsem jistej, a nevolím se.
Myslíš si, že by bezdomovec mohl být krajským zastupitelem?
Bezdomovec může bejt čímkoli.
A není třeba lepší si dát nejdřív svůj život dohromady, a až pak se pustit do politiky?
Dřív jsem si to myslel. Teď už si to nemyslím.
Teď jsme ve volebním štábu. Jsi tady celé odpoledne?
Odvolil jsem a šel jsem sem. Teď si tady tak koukám a pozoruju ty ostatní kandidáty. Některý jsou z výsledků zklamaný, ale neřeknou to. Koukali do počítačů, jak naskakuje sčítání. Já vždycky slyšel „Alex“, tak jsem se jejich směrem kouknul, myslel jsem si, že se budou usmívat a mávat na mě, ale oni koukali na ty čísla. Já vím, že je to v rámci té koalice asi úspěch, ale já myslím, že to zase takovej úspěch není.
Alex přestává mluvit a ukazuje na kolemjdoucího muže. „Hele! Bulíček jde! On tady s náma nebyl, takže ještě neví, že jsem ho přeskočil. To je sranda.“
Když ses sem chystal, řešil jsi, co si vezmeš na sebe?
Jo, jen jsem řešil, aby to bylo čistý a to jsem si vzal. Tyhle tepláky byly vypraný. Že je to všechno děravý, to mě vůbec nenapadlo, ale připadá mi, že to je dobrý. Bylo to čistý a složený a to stačí.
Když se zveřejnila kandidátka a bylo jasné, že kandiduješ, jaké jsi na to měl reakce?
No třeba v kině Centrál, kde jsem se tuhle stavoval, na mě někdo od stolu volal. Prej, že mám super PR a že mi drží palce. Nebo na mě třeba u nádraží mávali a volali lidi. Já jsem z toho byl nesvůj. Nevím, jestli se mám smát, jestli se mám culit, nebo mám jít k nim. Mám pocit, že když jsem teď veřejná osoba, že je mojí povinností s nimi mluvit a něco jim vykládat. To není dobrý. Já když začnu lidem něco moc vykládat, tak už jsem si všiml, že se v tom ztratěj. Navíc to nemám připravený tak, abych to dokázal formulovat na úrovni, se kterou bych byl spokojenej. Nebo jsem šel do hospody na fotbal, a tam mi říkali chlapi, že by mi dali hlas, ale nedají, protože Piráti jsou na kandidátce se Zelenejma. Pak zase spousta lidí opačně, že spojení Zelenejch a Pirátů je super, a že mi hlas dají. Taky mě potkal na ulici jeden chlap, a začal vykřikovat, jak hodlám řešit parkování, protože to je problém. O kousek dál byla pak zase nějaká paní, co křičela „Volte Alexe.“
Jak se vlastně stalo, že ses nechal napsat na kandidátku?
Mě překvapuje, že se na to někdo ptá. Já nevím.
Tak si pojď vzpomenout. My jsme spolu loni udělali rozhovor, co měl velikou čtenost. Sám jsi mi řekl, že na tebe pak lidi začali víc reagovat, víc si tě všímat, víc si s tebou povídat. Najednou byl tvůj hlas víc slyšet a ty jsi začal být víc vidět. Má to podle Tebe souvislost?
Asi máš pravdu. Rozumově mi to říká, že máš pravdu. Pocitově jsem chtěl do politiky vždycky.
Dobře. Takže kdo a kdy tě oslovil ohledně kandidatury?
Vždycky jsem se setkával s lidma, co jsou proti režimu. Jenže ty lidi se roztříštili do mnoha různých skupinek. Jejich program je podobnej těm Okamurovcům a těm, co šli s Holešovickou výzvou. Ty jsem postupně opustil, a začal jsem chodit na setkávání Pirátů, které pořádal na nádraží v Pardubicích Bajgar. To je jeden z Pirátský strany. Jenže pak jsem chodit přestal. Došla mi motivace, a trochu jsem se zavřel do sebe. Pak jsme spolu udělali ten rozhovor, a já šel po dlouhé době na Pirátskou schůzku. Tam mi to nabídli, a už to bylo.
Kývl jsi hned, nebo sis to potřeboval rozmyslet?
Samozřejmě jsem přemejšlel, ale v podstatě jsem věděl, že to chci. Jen jsem sám před sebou dělal, že možná nechci. Sám před sebou jsem dělal mrtvýho brouka. Uvnitř sebe. Hrál jsem na sebe, že mi to je jedno, jako bych se úplně odtrhl od reality. Tomu se nějak říkalo, počkej, to pojmenoval jeden fenomenolog. Počkej, počkej. Epoché! Epoché se tomu říká. Něco jako přestávka v mysli. Nehodnotíš, ale čekáš. Prostě epoché, ale i tak mi nakonec vyšlo, že to chci.
Epoché = řecky „zdržení se“. Řečtí skeptici tímto slovem vyjadřovali postoj odložení úsudku, snahu neunáhlit se a nepodlehnout prvnímu dojmu. V pyrrhonismu znamená dokonce radu nerozhodovat se vůbec, protože k tomu nemáme dostatečné vědění. zdroj: wikipedia.org
To, že ses nechal napsat na kandidátku – co ti to dává?
Dává mi to to, že vím, že se chci chovat daleko zodpovědnějc.
K čemu a ke komu?
K sobě.
Teď už je jasné, že se zastupitelem nestaneš. Pokud by ses jím ale býval stal, myslíš si, že když zatím neumíš být dostatečně zodpovědný sám k sobě, že bys dokázal zodpovědně vykonávat svoji funkci?
Přesně proto jsem to řekl, abych si tu otázku nemusel klást já sám, ale abys mi ji položila ty. Ano, já to tak vnímám. To je totiž ten můj boj. Myslím, že bych ve funkci zodpovědnej bejt dokázal. Vím, že bych pro tu zodpovědnost celkově měl udělat ještě mnohem víc, takže to na mě vyvolává tlak. Tlak bejt zodpovědnější i co se týče životního stylu.
Je ta tvoje kandidatura tedy i nástrojem pro to, aby sis dal vlastní život do latě? Aby sis nad sebou utvořil bič?
Svým způsobem to tak je. Hlavní motivace ale byla jiná. Já jsem vždycky chtěl mít možnost zasahovat do věcí. Mám svoje představy o světě. Plno věcí se mi nelíbí, spousta věcí mi přijde zbytečně špatná, a chci to změnit. Piráti jsou na to ideální, protože oni jsou nedodělaný celek, a každý rozumný názor u nich má šanci.
Myslíš si, že jim šlo o tebe, jako o člověka, co má nějaký názor, nebo jim šlo jen o zaplnění dalšího řádku na kandidátce?
Domnívám se, že ta druhá možnost je blíž. Co se týče toho pořadí, tak jsem sice původně chtěl mít číslo 13, ale nakonec jsem měl 23. To je dobrý číslo, protože je na ruletě vedle osmičky a desítky proti nule.
Počítal jsi s tím, že se do zastupitelstva dostaneš?
No, asi spíš ne.
Víš, kolik jsi dostal preferenčních hlasů?
Moc ne. Přes 500.
Dostal jsi jich 511. To je v rámci hlasů pro vaše uskupení 5,95%. Z kandidátky, na které bylo 50 lidí, je to 4.největší počet preferenčních hlasů. To je neskutečně moc. Z 23. místa jsi skočil na 4. místo. Porazil jsi i kandidující matadory, kteří už roky sedí v zastupitelstvu města Hradec Králové. Voliči dali přednost tobě.
No jo. Mně ti ale pořád nějak připadá, že to je málo.
Dobře, záleží na úhlu pohledu. Faktem ale je, že jsi prostě udělal ohromný skok. Jak si to vysvětluješ?
Lidi už asi prostě nevědí, komu by ten hlas dali.
Teď jsi tady ve volebním štábu. Zelení, natož Piráti, v minulém volebním období v krajském zastupitelstvu nebyli. Teď mají dva mandáty. Když je tady a teď pozoruješ, co vidíš? Jak se chovají?
Jsou spokojený, ale nijak zvlášť nevyskakujou. Asi mají radost.
Tvůj volební úspěch je obrovský. Jak si to tady užíváš?
Skvěle. Teď jsi přišla ty, to už je pro mě zajímavý. Bavíme se spolu. Chtěl jsem tě od pěti hodin pozvat na hvězdárnu. Gravitační vlny se to jmenuje. To už ale nestihnem.
A než jsem přišla, tak sis to užíval jak?
Střídavě. Jedl jsem řízečky. Těch tam je dost. Dokonce jsem je požádal, jestli mě vyfotí s řízečkem. Taky jsem si dal jednu deci červenýho vína.
Byl jsi nervózní, když naskakovaly hlasy?
Já nevím. Já jsem měl řízeček. Když jím, tak nejsem nervózní.
Gratuloval někdo z ostatních kandidátů přímo tobě?
Jo, pár jich přišlo.
Nemáš pocit, že ti někdo z nich ty hlasy třeba závidí?
U většiny ne, jeden možná jo, ale nic neříkal. Je to jenom pocit, podpořenej několika indíciema. Vím, že ne všichni mě berou úplně stoprocentně. Z některejch to přímo sálá. Někdo prej Zelenejm psal, že když budu na kandidátce, že je nebude volit.
V čem by byl býval tvůj největší přínos, kdyby ses do zastupitelstva dostal?
Tak určitě by se tam něco změnilo.
Co?
No, začali by to lidi v tom zastupitelstvu sami vnímat jinak. Ať už by byly moje připomínky, představy a projekty lepší, nebo horší, tak by to tam určitě rozvířilo vody, protože by se tím museli zabejvat. A museli by si všímat věcí, kterejch si předtím nevšímali. Některý by to určitě stmelilo. Ať už se mnou, nebo proti mně.
Myslíš si, že bys to ustál?
Tehdy před lety určitě jo. Možná i teď. Já už jsem poznal, co je marnost. Teď už vím, že nic nevím. Došlo u mě k posunutí smyslů. Díky tomu už umím bejt hodně neústupnej.
Bereš tyhle volby jako odrazový můstek do politky?
Asi jo. Nevím, jak se vyvine moje životní situace, ale určitě chci příště kandidovat zase.
Za Piráty?
Jo. Nic jinýho nepřipadá v úvahu.
Pokud se někdy do politiky dostaneš a půjdeš na jednání, nebo zasedání, co si budeš brát na sebe?
To je výborná otázka. Záleží, jestli budu na městě, nebo na kraji, nebo výš. Pokud budu mít peníze, tak bych se oblíkal hezky. Možná bych si vzal i oblek. Chtěl bych se oblíkat tak, aby to mělo smysl a symboliku. Kdyby se projednávalo něco o kácení stromů, tak bych přišel v zeleným. To by bylo fajn. Nechtěl bych ale, aby mě to škrtilo, aby mě těsný kalhoty činily nepohodlí a odváděly mojí pozornost od rozhodování. Teda doufám, že bych měl peníze i na boty a kalhoty. To je pořád můj největší problém.
Co je podle tebe největší problém Královéhradeckého kraje?
To, že nemá koncepci. V očích voličů myslím. To je ale problém krajů obecně. To je potřeba změnit. Lidi vlastně nevědí, co to je kraj a jak funguje.
Co víš o jeho fungování ty? Víš třeba, jak často se zastupitelé schází?
Nevím. Já jsem to věděl, ale tím, že jsem sledoval a četl něco jinýho, tak se mi to vymazalo. Dneska jsem sem chtěl přijít informačně vybavenej, ale nepodařilo se mi to. Vždycky jsem sklouzl k něčemu jinýmu. Mám představu, že by se měli scházet 2x do měsíce. Když to bude míň, tak to bude špatně.
Víš, jak se jmenuje končící hejtman?
Franc. Jednou jsem ho někde slyšel mluvit. To je teda šílený. Byl hroznej. Nejhorší řečník, co může bejt. Vlastně mě mrzí, že jsem se tam nedostal. Já jsem i doufal, že by mě mohli dát do nějaký komise.
Například do jaké?
Nevím. Třeba by mohli nějakou zřídit, nebo nějakou přeonačit. Ty komise přece nejsou skálopevně daný. Zajímají mě věci ohledně financování.
Jakou by měl mít krajský zastupitel odměnu?
To vůbec nevím. O tom jsem se odmítal sám se sebou bavit. Někdo mi to vysvětloval, ale už si to nepamatuju.
Měl by tedy vůbec mít krajský zastupitel nárok na odměnu?
To nevím. Jak jsem řekl, kraj jako celek nemá žádnou koncepci. Ve všem je chaos, chybí vize. Proto nevím, jakou by měl mít zastupitel odměnu. Odměnu by měl mít jen za konkrétní věci a činy. Já třeba, kdybych se tam dostal, bych tam rád vnesl změnu v systému třídění odpadů. Třídění a zpracovávání odpadu by podle mě mělo jít líp propojit, aby se kooperovalo nejen na úrovni měst a obcí, ale na úrovni celokrajský. Tím by se to všechno zlevnilo a mohlo by to fungovat. Já bych si udělal analýzu. Podíval bych se, co všechno kraj zřizuje, kolik to stojí, a pak by se vidělo, jak by se to dalo zefektivnit.
Teď se tě v žádném případě nechci dotknout, ale na ulici jsi skončil hlavně i proto, že jsi doplatil na svou finanční negramotnost. Myslíš si, že bys teď zvládnul spolurozhodovat o veřejných penězích?
Já mám rekvalifikační kurz od pracáku. Na finanční gramotnost.
Vážně? A co ses tam naučil?
To, co jsem uměl předtím. To, co jsem zapomněl. Ta firma, co to dělala, na to dostala dotaci. Učili nás o bankách, půjčkách a daních. Dost si z toho pamatuju.
Tak schválně, malá zkouška, nevadí? Co to je RPSN?
To jsem zrovna věděl.
Teď už to nevíš?
Ale jo, jen musím vzpomínat. Roční ………. Průměrné ………. No?
Já tě nechci na něčem nachytat, jen míříš do politiky a některé věci jsou prostě naprostý základ.
Spousta lidí to tam pletla, já jsem to neplet.
RPSN je roční …
Néné, neříkej mi to, já si vzpomenu! Já to fakt vím.
Dobře.
Je to roční průměrný, to vím. Procentuální. Počkej. Nebo ne, já si nechci vzpomenout. Klidně povídej dál, já si vzpomenu při tom. Sazba? Roční? Nákladů?
Už mám reagovat?
Myslím si, že to je dobře, jenom to ještě nemám úplně vyčištěný. Myslím si, že to je dobře. Roční procentuální sazba nákladů.
Procentní.
Já jsem věděl, že to je trošku jinak. Jojo.
Když by sis chtěl nechat ověřit podpis, kam bys šel?
Nevím.
Nevíš?
Vím, že to dělá notář, ale já bych tam nešel, protože to je moc jednoduchý.
Alexi.. Není snadné ti porozumět. Myslíš si, že bys na politiku prostě a jednoduše měl? Ať už si tu otázku vyložíš jakkoli.
Eee… No… Já… Určitě se na to budu snažit připravit, možná i psychicky. Je to moje chyba, že jsem se dostal do pasti. Jinak ano, myslím si, že bych na politiku měl. Vím stoprocentně, že dřív bych na ni měl víc.
Považuješ se za morálního člověka?
Ne, to rozhodne ne. Určitě v tomhle směru nejsem nic extra.
Myslíš si, že bys dokázal být natolik silný, že bys ve své případné politické funkci dokázal odmítnout úplatek?
Já si myslím, že většina lidí by nevzala úplatek. Jsou ale pak situace, kdy je ten člověk donucenej okolnostma, je pod tlakem, v úzkejch, a pak jedná úplně jinak.
Neodpověděl jsi. Jsi člověk, který je bez domova a má ambice v politice. Teď to nevyšlo na úrovni krajské, ale chceš to zkoušet dál. Příští rok bys byl rád na kandidátce do Poslanecké sněmovny. Řešíš, kde vezmeš peníze na jídlo a oblečení. Je to tak?
No.
Dobře. Takže ve chvíli, kdybys byl v jakékoli funkci placené z veřejných peněz, nebyl bys náhodou přesně ten, o kom tu mluvíš? Tedy ten, kdo je v tíživé životní situaci, je pod tlakem a potom snadno podlehne a snadno vezme úplatek?
Nene, naopak právě!
Jak naopak? Myslíš to tak, že jsi na tom existenčně tak, že nemáš co ztratit a tenhle stav ti tedy vyhovuje?
No, i to je možný. Vždycky jde sice klesnout níž. To ale přece není pravda, že kdo je chudej, tak má větší tendenci vzít úplatek.
Tím mi pořád neodpovídáš na otázku.
Odpovídám. Jak zněla?
Řekl jsi, že lidi, kteří jsou v tíživé životní situaci, jsou pod větším tlakem a víc u nich hrozí, že by mohli vzít úplatek.
To jsem neřek!
Víš přece, že nahrávám. Tak znovu. Myslíš si, že bys dokázal být natolik silný, že bys ve své případné politické funkci dokázal odmítnout úplatek?
No, tak ty lidi, když už jsou na nějaký úrovni zvyklý, je pro ně dostatečná a váží si toho, tak nechtějí víc.
Uf. Takže jak to máš tedy Ty?
Já si vážím toho, že něčeho dosáhnu. Hlavně já tam chci něco dělat podle svých představ. Tím, že bych vzal úplatek, bych si to zkazil. Tak proč bych ho bral?
Pokud by ses stal poslancem. Jakému tématu by ses chtěl věnovat?
Těch oblastí je hodně. Ale chtěl bych řešit uprchlíky.
Co si myslíš o jejich přijímání?
Na to mám svůj projekt.
Jakej?
Přijímat, ale jinak. Takhle ne. Já tu problematiku sleduju. Hodně o tom čtu v knihovně, na internetu, v novinách. Měl bych bejt víc investigativnější. A to jsem ti říkal, že jsem měl problémy s okem? I zahraniční studenti, co jsou tady, mi říkaj, že se nemám bát doktorů, ale já se jich bojím.
Alexi, neodbíhej, prosím. Co si myslíš o současné uprchlické krizi?
Já bych ještě dřív souhlasil s těma, co říkali, že to je nafouknutý. Teď už si myslím, že to nafouknutý není, že situace je opravdu vážná. Hlavně z kulturních a civilizačních důvodů. Budeme se muset změnit. A ta změna nemusí bejt problém, jen se jí musíme otevřít. Zelený i Piráti chtějí uprchlíky přijímat, já bych je přijímal taky, ale jen tak, jak si to představuju já.
A jak si to tedy představuješ?
Že se pro uprchlíky mají stavět nová města.
Kdo by to zaplatil?
Unie.
Kde by se stavělo?
Všude, kde je místo. Mělo by to bejt zakomponovaný do krajiny, nic násilnýho. Myslím to vážně. Nemělo by bejt jen pro uprchlíky, ale měli by tam bydlet i naši lidi. Pak je tady ještě řešení nepřijímat, ale to nelze. S tím nesouhlasím. Navíc jsou tady i síly, co chtějí za každou cenu, aby sem uprchlíci proudili. Jsem si tím jistej.
Jaké to jsou síly?
Vůbec nevím. Vím jen, že migrace je logická, a prostě bude.
Co bys chtěl dál?
Pořád si říkám, že by bylo fajn sehnat si ten byt. V hlavě toho mám spoustu, jak bych chtěl s tím svým životem naložit. Radši o tom ještě mluvit nechci, chci si to nechat pro sebe, abys pak byla překvapená a třeba abys na mě byla i pyšná.
